Na dně Andy´s cave?

Na dně Andy´s cave?

Autor: Bob

Svítání u |Gjaid Almu

„Tak jsme zase tady Andýsku“ říkám si v hlavě, když prolézám vstupní meandr, který ústí nad Honzovu studnu. Několik metrů před sebou slyším Šustění Mattesova overalu a u vchodu do propasti se ještě šteluje Zdenál Dvořák. Ano, jedeme to zase ve třech, ačkoli ještě před čtrnácti dny to vypadalo, že nás bude šest. Přijeli jsme už včera a před spaním na našem obvyklém Gjaid Almu jsme si udělali vynášku ke vchodu.

Dnes jsem si vytáhl „Černého petra“ já a tak jdu na špagát jako první. Krom pár povolených mailon vše bez potíží. Nad Špuntovnou pokládáme jedno plechovkový – na zpáteční cestě přijde vhod. Venku je krásně jasno, ale zatím je v ďouře sucho. Jen na dně Metra probíháme slabými „čurůčky“ vody. Asi po dvou hodinách jsme z meandru vzdechu vypadli v Depu. Zde se rozdělujeme.

Zdenál jde hledat Děčínskou studnu. Podle aktuálních informací, které jsme za poslední 3 týdny nasbírali, to vypadá, že nález do této „bájné“ studny není z Depa, ale až někde z cesty ke Kameňákovu.

Cestou ke vchodu 

Já jdu dostrojit cestu do bivaku, kterou posledně začínal Mattes. Cesta je sice delší a obtížnější, ale suchá, což při zvýšených vodních stavech přijde vhod.

Mattes mezi tím balí věci v Depu. Dohodli jsme se, že celej ansámbl z Depa přeneseme do místa, kterému říkáme bivak. Jako bonus jsme sem dnes sebou přivláčeli stan, kterej jsme slepili z retunc dek u Mattesa v garáži. Stavba stanu nám zabrala asi půl hodiny. Dáváme se do výroby čaje. Ještě než voda začne vřít, přichází Zdenál. Se sklamáním nám oznamuje, že žádnou studnu po cestě nenašel a to prolezl celou cestu až k odstrojené studni u „Jarního vodopádu“. Usrkujeme čaj a spřádáme plány. Padá rozhodnutí „našlapat“ Zdenála do úzkýho meandru vedoucího z bivaku, na mapě označen jako Monika’s way. Tento meandr má stoprocentně ústit v Děčínské studni, kterou už několik akcí usilovně hledáme. Já a Mattes přebalujeme krámy pro útok na větev za bivakem směrem k Dómu falešné ozvěny. Chceme prozkoumat partie za Gilotinou, kde jsme posledně skončili. Mezi tím se vrací Zdenál a podává hlášení z Monika’s way. Došel až k místu, kde byly jasné známky po střílení. Z meandru vidí jakoby několikametrovou studnu. Snaží se do ní hodit několik nastřílených úlomků, které se však ve většině případů zasekávají mezi stěnami. Na doslech je slyšet voda. Koncové partie Monika’s way jsou však bohužel neprůlezné. Rozhodujeme se, že směrem k Dómu falešné ozvěny půjdeme všichni tři. Před odchodem však ještě odbíhám do Depa pro vodu. Zpět do bivaku se vracím po staré cestě – je to rychlejší a jak už jsem psal, dnes je sucho. V bivaku se od Mattesa dozvídám, že Zdenálovi to nedalo, a tak se ještě jednou vydal pořádně prošmejdit cestu do Kameňákova. Najednou někde z povzdálí slyšíme Zdenálův hlas, odpovídáme mu halekáním.

Mapa Andys 2016 

Vyrážíme tedy pouze ve dvou. Po cestě však ještě odkláníme náš směr poněkud nahoru. To abychom prošmejdili fosilní část této odbočky. Po několika metrech narážíme na zřícené balvany z klenby stropu, které se zaklínili v puklině a vytvořili tak jakýsi most. Most je dlouhý asi 10 m. Tentokrát je Mattes ten, kdo se rozhoduje jít dál. Zmizel mi někde kousek za rohem a z posledního labilního kamene na mě volá, že vidí lano v Dómu falešné ozvěny. Mattesův návrat mi připomíná scénu z animovaných filmů, kdy postavička běží po mostě a za patami se jí most bortí a propadá do propasti. Říkám to samozřejmě s nadsázkou, ale rachotí to za ním pěkně. V pořádku se vracíme k aktivnímu toku a pokračujeme k Dómu falešné ozvěny.

V tom slyšíme Zdenála jak nás dohání. S nadějí v očích na něj čekáme. Bohužel pro nás nemá pozitivní zprávy a svá zjištění komentuje takto: „Ten meandr Monika’s way na 99% ústí do cesty ke Kameňákovu. Žádná Děčínská studna neexistuje“ Oba na něj hledíme jako zkamenělí. „Je to tak borci, to jak jsem na vás volal, bylo hned za prvním slaněním směrem ke Kaměňákovu. Na levé straně několik metrů nade mnou ústí puklina, ze které jsem slyšel vaše volání. Tvarem odpovídá konci meandru, kde jsem se snažil házet úlomky odstřelených šutrů. Dokonce jsem i viděl větší kusy zaseklé v puklině. Jejich povrch jasně odpovídá povrchu úlomku kamene po odstřelu. Dokonce je tu i voda, kterou jsem z Monika’s way slyšel.“ Na to konto nám ukazuje mapu, s přiloženým prstem v místě s názvem Sprcha. Najednou nám dochází, že má pravdu. Směr Monika’s way jde přímo k cestě do Kameňákova. To ale znamená, že pokud se nám nepodaří překonat geologickou poruchu ani v partiích za Dómem falešné ozvěny tak tady dole končíme. Po několika málo desítkách minut se toto potvrzuje. V Dómu falešné ozvěny se nám v jednom místě daří proniknout až na dno pokračujícího meandru. Tímto manévrem se vyhýbáme obávané gilotině. Z počátku je cesta krásně rovná dalo by se říci na šířku ramen. Po asi 50ti metrech se však začíná dno meandru svažovat do hlubin v nelezitelné šířce. Meandr nás ještě pouští pár metrů vrchem ale nakonec i zde se cesta stává neprůleznou. Po pár metrech je vidět, že se puklina zase rozšiřuje. Bez střílení se tam však nedostaneme. Dlužno dodat, že je zde citelný průvan a značná ozvěna.

V bivaku¨

Po několika minutách se obracíme a lezeme zpátky k bivaku, kde se před výstupem na povrch posilňujeme polévkou. Po cestě ještě na třetiny vysrkáváme plechovku a vzápětí nás, po třinácti hodinách, propast propouští ze svého nitra. Ráno opouštíme Gjaid Alm se smíšenými pocity jestli se ještě někdy vrátíme.

Termín: 29.1.2016 31.1.2016

Příloha Velikost
Andys_02_2016_4_mapa.jpg 319.91 KB

Leave a Reply

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *